Minulost do roku 1945

I když s existencí školy na Potštátě je nutno počítat od doby vzniku města a duchovní správy, nejstarší dosud známá zmínka pochází z r. 1582, kdy v privilegiu Jetřicha Podstatského z Prusinovic je zmínka o školní louce, přesně řečeno o louce školného, t.j. školního rektora či školmistra. Poněkud nepřesný německý překlad výše uvedeného privilegia pak uvádí termín školní louka. Publikace vydaná v r. 1987 v SRN sice operuje s údajnou starší zmínkou o školním rektoru, který se stravuje v zámku, ale její časové zařazení je nejisté, takže první bezpečná zmínka o škole spadá až do doby před 420 léty. Je rovněž nepochybné, že potštátská škola byla tehdy luterská, podobně jako fara a celé panství.

K pokatoličtění školy došlo až v r. 1628, kdy rekatolizaci prováděla nová majitelka panství Karolina d´Austria – Contectroy. Z r. 1628 pochází také nejstarší matrika, v níž je k r. 1640 uváděn první známý potštátský učitel Michl Gasman.

Do dějin potštátské školy se trvale zapsal regent panství Martin Desmarez, jenž listinou z 16. července 1651 věnoval městu pustý dům se dvorem a pozemky na vydržování varhaníka při farním kostele. Varhaník byl současně učitelem, neboť v listině je výslovně uvedeno, že příslušnou částku bude každý rok dostávat mimo to, co obdrží za školní službu.

Lasslerovo panorama Potštátu v horním kostele nám pak umožňuje učinit si představu, jak asi vypadala školní budova v letech 1742 – 1743, kdy Lassler výzdobu kostela prováděl. Šlo o přízemní domek v blízkosti fary, který od sklonku 18. století měl popisné číslo 36.
Thereziánské školní reformy měly pochopitelně dopad i na vývoj školství na Potštátsku. Tak vzniká škola v dnešní místní části Boškově a v následném josefínském období škola v dnešní části Lipné. V prvé polovině předminulého století měly pak své školy všechny vsi potštátského panství, tedy i dnešní místní části Kovářov a Kyžlířov. Výjimku tvořila pouze ves Padesát Lánů, kde školní děti navštěvovaly školu v Potštátě.

Velkou pohromu potštátské škole přinesl požár z 3. června 1813, který ji zcela zničil. Až do roku 1826 se vyučovalo v najatých místnostech. V tomto roce byla konečně postavena nová patrová budova, kde se kromě učeben nalézal i byt učitele. Tuto budovu můžeme spatřit i na soudobém pohledu na Potštát z r. 1826. Bez podstatných změn se takto dochovala podnes a představuje jediný dochovaný typ tehdejší školy na přerovském okrese, která od doby svého vzniku slouží nepřetržitě potřebám školství ( od r. 1975 ovšem hudebního). Původní trámové stropy vzbuzují dodnes pozornost návštěvníků.

Na vývoj školství na Potštátsku mají rovněž dopad i školské zákony z let 1868 – 1869. Potštátská škola, od r. 1810 dvoutřídní, se mění na čtyřtřídní, kde, mimo nadučitele, působí též učitel a dva podučitelé. V nynějších místních částech vznikají malotřídky, vedené školními správci ( řídícími učiteli) a postupně tu vznikají nové školní budovy. Z potštátských nadučitelů zaslouží pozornost Alois Jung, jenž podnikl studijní cestu do Švýcarska a Německa, aby se seznámil s nejnovějšími poznatky z pedagogiky. Výsledky své cesty v r. 1878 publikoval. Věnoval se též osvětové práci, přednášel na Potštátsku například o nových měrách a vahách.

V r.1886 se stal ředitelem německé měšťanské školy v Hranicích a při této příležitosti byl jmenovám čestným občanem Potštátu.

Mezníkem v dějinách potštátského školství je stavba budovy nové obecné školy. Dosavadní školní budova při stále stoupajícím počtu žactva , jenž v r. 1899 dosáhl počtu 287, již nestačila, a tak se v r.1901 ujal akce tehdejší ředitel velkostatku a předseda místní školní rady Antoním Schreiber. Z jeho iniciativy byl zakoupen dům se zahradou pod hřbitovem a v tehdy převážně německém Potštátě byla stavba i s plány svěřena českému staviteli Zemanovi z Bystřice pod Hostýnem za spoluúčasti českých dělníků a povozníků se stavebním materiálem. Škola, postavená v pseudorenesančním slohu, byla slavnostně posvěcena místním farářem za přítomnosti okresního školního inspektora a obecního zastupitelstva 7. prosince 1902. Celkový náklad si vyžádal částku 30.000 tehdejších korun. Úspěch se stavbou školní budovy vedl ředitele Schreibera k realizaci další myšlenky, t.j. ke zřízení měšťanské školy pro potštát a okolní obce. Škola byla zřízena ve staré školní budově a byla slavnostně otevřena 21. září 1903. Prvním ředitelem se stal Theodor Röhrich, dosavadní učitel německé měšťanské školy v Hranicích. Do prvního ročníku se přihlásilo 40 žáků. Od roku 1910 ji mohly navštěvovat i dívky , ale jen jako hospitantky. Až v r. 1920 tu byla provedena koedukace. V r. 1907 byla správa školy sloučena se správou školy obecné a od r. 1904 se na ní vyučovalo i nepovinné češtině, kterou započal učit Fr. Wlk. Ke školám v ostatních obcích Potštátska přechodně přibyla školní expozitura ve Skelné huti , podřízená vedení obecné školy v Boškově. Zastavením sklářské výroby v r. 1908 ukončila svou existenci. Školní budova z r. 1902 se od r. 1928 stala též sídlem německé školy mateřské.

Se vznikem samostatného československého státu mohla uplatnit své nároky na vlastní školství i česká menšina v Potštátě. V r. 1928 tu došlo ke zřízení české obecné školy, umístěné v zakoupené usedlosti na Padesáti Lánech č. 22, při níž byla zřízena i česká škola mateřská. Prvním řídícím učitelem byl jmenován Augustin Mužný, umučený r. 1942 v koncentračním táboře. Jeho nástupci, Janu Prokopovi ( + 1987), vděčíme za cenné vzpomínky i fotografický materiál. Pouze část jeho vzpomínek byla otištěna v “ Oderských vrších „.

J. Prokop však již dříve seznámil veřejnost s problémy české menšiny v Potštátě v příspěvku otištěném ve sborníku “ Soudní okres hranický “ z r. 1936. V r. 1935 byla zřízena též česká obecná škola v Lipné ( tehdejší Lindavě ), kde se prvním učitelem stal Josef Hrdina a r. 1937 došlo v Potštátě též ke zřízení české školy měšťanské, pro kterou se zakoupila parcela č. 198. Prvním ředitelem této školy byl jmenovám St. Lakota, odbornou učitelkou A. Schneiderová – Sýkorová. Do školního obvodu byly, kromě dnešního Potštátska, přiškoleny též Partutovice a Radíkov.

Jestliže bylo vzpomenuto publikační činnosti J. Prokopa, nelze pominout ani publikační činnost německých pedagogů, kteří tehdy na potštátsku působili. Patří tu uvést především ředitele spojené obecné a měšťanské školy Karla Raaba a řídícího učitele německo obecné školy v Boškově Fr. Götze. Raab se intenzivně věnoval dějinám Potštátu a publikoval jak v německém historickém periodiku vydávaném v Brně, tak v německém vlastivědném periodiku vydávaném v Olomouci. Vydal též práci o Potštátu v r. 1866. Götz se věnoval pověstem bývalého hranického okresu a práci o nich publikoval r. 1932. Raab pokračoval ve vedení potštátské obecní kroniky a založil též obecní kroniku pro Padesát Lánů, Götz založil a vedl obecní kroniku pro Boškov. Jak Raab, tak Götz obohatili tyto kroniky o výpisy z archivních materiálů. Po Raabovi se rovněž dochovala dvousvazková rukopisná práce s výpisy archiválií důležitých pro dějiny Potštátu.

Nelze rovněž neuvést skutečnost, že spojená německá obecná a měšťanská škola v Potštátě byla ve školním roce 1926/1927 též působištěm velmi agilního komunistického učitele Ludwiga Hahna. Jeho působení však zůstalo epizodní, neboť po roce byl z Potštátu přeložen. Svůj život dobrovolně ukončil před příchodem gestapa, které ho chtělo zatknout.
Od nástupu Hitlera k moci v Německu přecházelo, jako jinde, i německé učitelstvo Potštátska na pozice nacistické henleinovské ideologie, která tu hluboko zapustila své kořeny. Na spojené německé obecné a měšťanské škole se to projevovalo např. okázalým bojkotem a nechutí při oslavách státních svátků, kdy se na shromážděních žactva hovořilo na naprosto jiná témata, než byla jejich oslava.

Jiný doklad poskytuje německá obecní kronika z Kyžlířova, vedená tamním řídícím učitelem, která doslovně dýchá henleinovským a hitlerovským nacismem.

Přijetí mnichovského diktátu znamenalo likvidaci veškerého českého školství na Potštátsku. Stavba české měšťanské školy zůstala nedokončena a byla později přestavbou změněna na obytný dům. Měšťanské škole se naštěstí podařilo nalézt útočiště ve Stříteži nad Ludinou, kde zůstala již natrvalo. Německé školství na Potštátsku po Mnichovu bylo zcela ovládáno nacistickými školními předpisy a osnovami. Do těchto škol byly nuceny vstupovat děti za smíšených manželství a tato skutečnost byla zaznamenána do školních katalogů.

Protože obvod působnosti měšťanské školy se tehdy rozšířil o velmi vzdálené obce ( Slavkov, Kozlov aj.), došlo k velkému přílivu žactva. Stará školní budova svou kapacitou nestačila , a proto začala opět sloužit účelům obecné školy. Ročníky školy měšťanské, přejmenované na školu hlavní, byly naproti tomu umístěny ve školní budově z r. 1902. V této budově nemohla být z výše uvedených důvodů také nadále umístěna škola mateřská, a tak byl pro její účely postaven při rozcestí do Kovářova montovaný domek.

Závěrem příspěvku lze snad uvést ještě tento detail. Syn posledního ředitele měšťanské školy, Rudolfa Gürtlera, byl shodou okolností první z potštátských občanů německé národnosti, který položil svůj život ve válce vyprovokované maniakem, snícím o tisícileté říši.
Osvobozením Potštátu a Potštátska 8. května 1945 začíná též nová kapitola v dějinách jeho školství. Zánikem německých škol a budováním ryze českého školství tu dochází ke změně zásadní povahy ,a to natolik zásadní, že o jeho dalším vývoji je nutno pojednat v dalším příspěvku.

PhDr. Ivan Krška